miriiam

Štěstí má mnoho tváří....

Když

Když je člověku tak šíleně smutno..cítí se prázdný a totálně vysátý..když má potřebu křičet do celého světa..že je život někdy těžká úloha pro jednoho..když slzy tečou a neví co s nimi má dělat..když pod tíhou na prsou nemůže lehce dýchat..když cítí lásku tak silnou a zároveň bolest a smutek......když člověk dokáže tohle všechno cítit najednou..měl by se radovat..protože ví..že žije a umí milovat bez podmínek......prostě..MILUJI TĚ a tečka..:-)
12.02.2014 20:39:26 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


umění naslouchat..


 
Někdo zavtipkoval: „Bůh nám dal dvě uši a jedna ústa, protože potřebujeme naslouchat dvakrát více než mluvit.“ Učit se znamená být „rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení“. Dobré naslouchání buduje vztahy. Dobří posluchači se nerodí, jsou... vychováni! Proto je zde několik návrhů, jak zlepšit své naslouchání:

1. Naslouchej bez přerušování. Odmítni pokušení skočit do řeči a dokončit větu nebo převzít řeč. Kontroluj se – jenom poslouchej...

2. Naslouchej, abys porozuměl. Pokus se porozumět jeho (jejímu) pohledu na věc, pocitům, myšlení a potřebám. Dobré naslouchání je slyšení toho, co si ve skutečnosti myslí, míní nebo cítí; neznamená to představovat si, co on (ona) dělá. Místo abys hádal, zeptej se: „Rozumím ti dobře? Myslíš toto…? Cítíš to takto…?“ Jinými slovy, nepředpokládej – ověřuj si...

3. Naslouchej bez odsuzování. Neunáhluj se v závěrech. Pokud to, co dotyčný říká, nezapadá přesně do sebe, pokračuj v naslouchání.. Až toho uslyšíš více, možná to bude dávat smysl...

4. Naslouchej bez opravování, odporování nebo podceňování. Když řekneš: „Tak to nebylo,“ nebo: „Co jsi očekával? Kdybys nebyl býval…,“ nebo: „Jsi jenom přecitlivělý,“ lidé začnou být opatrní a zastaví to skutečnou komunikaci...

5. Považuj toho, kdo mluví, za přesvědčivého. Přijímej jeho postřehy a pocity jako hodnotné vyjádření hodnotného člověka. „Pokud ti dobře rozumím, myslíš si…cítíš…je to tak?“ Požádej ho, aby ti pomohl porozumět mu. „Poté, co jsi mi toto řekl, chápu, proč ses cítil tak, jak ses cítil,“ je velmi potvrzující a povzbudí to jeho důvěru a ochotu zvážit řešení, která jsi možná navrhnul....:-)
 
19.01.2013 00:46:17 | 0 komentářů | stálý odkaz


dokončování???

A tak jdeme životem, a hromadí se nám věci. Fyzické, v domácnosti. Psychické – to znamená různá traumata a nevyřešené záležitosti z minulosti. Závazky. Ovšem kapacita našeho života je omezená, a tak zákonitě dochází k tomu, že některé aktivity nedobrovolně opouštíme, protože prostě nestíháme. Vzpomeňme si, co všechno jsme dělali jako děti: na jaké kroužky jsme chodili, jaké jazyky jsme se učili, na jaké hudební nástroje jsme hráli, jaké sporty jsme provozovali… možná něco z toho děláme dodneška, ale většinu jsme už opustili. Buď nás to přestalo bavit, nebo nám na to prostě nezbyl čas. Postupem času se na nás nabalily nové povinnosti, a ty staré padly za oběť času. Možná si na ně někdy vzpomeneme, jak bychom rádi zase vytáhli kytaru, oblékli sportovní oblečení atd., ale většinou se k tomu nedostaneme...

Pokaždé, když něco „vzdáme“, máme špatný pocit. Od malička nás učili, že věci máme dotahovat do konce. A tak se cítíme špatně, kdykoli něco nedokončíme. Když nedočteme knihu, kterou máme rozečtenou. Když nedopleteme svetr, který se snažíme dokončit už rok. Když skončíme s kurzem angličtiny v polovině… Znáte to?

A nejhorší na tom je pocit, že jsme selhali. Protože přece.... když se pro něco rozhodneme, tak to máme dokončit, tak je to správně. A nebo ne..?

Ne.. Zkušenost mě vede k této odpovědi, ale to neznamená, že by zmizel pocit „ale měla bys to dodělat“. Ten pocit je hluboce zakořeněný, a bude zřejmě těžké ho úplně vymýtit. Můžu si ale uvědomit… co vlastně..?

Že činnosti, které děláme, nemají smysl v cíli, ke kterému směřují, ale v průběhu, v samotné činnosti. Že hlavní je prožívat činnost v tom okamžiku, kdy ji děláme, a ne ji dělat jen proto, co mi to přinese za výsledky. Třeba v práci, pokud ji děláte jenom kvůli penězům, asi se moc dobře při jejím vykonávání necítíte. Pokud ale děláte práci, která vás uspokojuje, cítíte se spokojení v jejím průběhu.

Někdy pro náš osobní vývoj stačí udělat jen část práce. Zvenku to sice může vypadat, že jsme práci nedodělali, nebo že mrháme zdroji… k čemu to je, může se někdo ptát, když s učením skončím v půlce? Když odložím knížku v půlce, nebo když bych dané záležitosti „mohla“ věnovat (z pohledu ostatních) víc času..?

Někdy opravdu stačí přečíst půlku knížky, abych byla obohacená přesně o ty informace, které potřebuju. Někdy stačí knížku jen otevřít, a přečíst si přesně to, co potřebuju. Možná potřebuju průběh té činnosti, který sice směřuje k cíli, ale ten cíl samotný nepotřebuju. Chvíli jdu touto cestou, ale k cíli se nedostanu. Z hlediska cíle to může vypadat, že poloviční (čtvrtinová) snaha nemá cenu, ale z hlediska průběhu… prostě jsem potřebovala dělat tuto činnost, a stačilo mi jí udělat pouze čtvrtinu. Cíle jsem sice nedosáhla, ale ten nebyl důležitý. Důležitý byl ten proces – z tohoto hlediska jsem ...DOSÁHLA... svého cíle stoprocentně.

A proto – není tolik důležité dosahovat „cílů“, ale dobře si všímat procesů, které vlastně samy jsou tím cílem.........:-)))))))))

07.09.2012 13:32:11 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


krásné..






Kdysi za dávných časů žil v jedné vesnici hospodář jménem Adam se svou ženou Evou. Pracovali na svém malém hospodářství, orali půdu, tkali plátno a žili spolu spokojeně. Jejich práce však byla velice těžká, museli tvrdě pracovat od slunka do slunka. Proto, když se jim narodil syn Tomáš, se Adam rozhodl, že ze svého syna vychová skutečně tvrdého chlapa, který by se s takovým těžkým životem uměl vypořádat.

Jak se rozhodl, tak také jednal. Chlapec musel odmalička těžce pracovat a dodržovat otcův přísný režim. Často se stávalo, že musel uprostřed hry opustit své kamarády a jít vyplnit otcův příkaz. Evě Adam nařídil, aby se s chlapcem zbytečně nemazlila, aby z něj vyrostl skutečně tvrdý chlap. Ale Eva si vždy našla nějaký způsob, jak dát Tomášovi najevo svou lásku. Tomáš její lásku a oporu cítil, zvláště když si k němu večer před spaním sedla, hladila ho a vyprávěla mu.

Jak šel čas, Adam a Eva stárli a ubývalo jim sil, zato z Tomáše vyrostl silný a pracovitý mladý muž.

Jednou na jaře matka náhle onemocněla. Přijel lékař z města, matku vyšetřil, ale poradit ani pomoci neuměl. Tomáš viděl maminku jak je den ode dne slabší a slabší. Jako by z ní život unikal. Rozhodl se zajít do vedlejší vsi pro babku kořenářku. Ta však také neuměla pomoci. Nešťastný Tomáš hledal pomoc po celém kraji, až mu kdosi řekl o starém mudrci, který prý již mnoho let žije sám někde vysoko v horách.

Mnoho dní putoval Tomáš po horských hřebenech, všude se vyptával, ale kde žije mudrc, mu nikdo nedokázal říci. Zoufalý seděl na úpatí jedné hory, držel si hlavu v dlaních a vzpomínal na nemocnou maminku. Celým srdcem si přál vidět ji zase zdravou a veselou. Jeho prosící srdce toužilo najít pro maminku pomoc. Už skoro ztrácel naději, když tu najednou vzhlédl a uviděl před sebou stát starého mudrce, jehož hledal.

Stařec se na Tomáše vlídně usmál a povídá: „Odpověď na tvou otázku je velice prostá.“

Překvapený Tomáš odporoval: „Vždyť já jsem ti ještě žádnou otázku nepoložil.“

Že ne? Opakuješ si ji v duchu po celou dobu, co je tvoje matka nemocná. Tak tedy poslouchej, chlapče. Tvoje matka potřebuje balzám na duši. Protože s tvým otcem zažila příliš mnoho těžké práce, ale příliš málo lásky a štěstí. Proto její duše churaví.“

Tomáš se zajíkavě zeptal: „Co to je ten balzám na duši, kde jej mohu sehnat a kolik stojí?“ Stařec se na Tomáše vlídně usmál a všechno kolem jako by se pojednou rozzářilo.

Pojď ke mně blíž, já ti ten balzám dám.“ Chlapec vstal a přistoupil k mudrcovi. Ten jej na chvíli pevně objal. Tomáš pocítil štěstí láskyplné náruče a slyšel, jak mu stařec říká: „Víš, každý tomu říká jinak. Jeden balzám na duši, jiný objetí, v některých krajích tomu říkají chlupáč. Ale na názvu vůbec nezáleží. Důležité je, že je to ten správný lék na nemocnou duši. Až se vrátíš domů, používej jej tak, jak ti napoví tvé laskavé srdce.“

S těmito slovy odešel mudrc zpět do hor.

Tomáš se vrátil domů a první co udělal, bylo, že pevně objal svoji maminku. A znovu při tom pocítil ten krásný opojný pocit, jako když jej objímal v horách mudrc. Tomáš pochopil, že i když dává, tak zároveň také mnoho dostává. Když viděl, že maminka vysloveně pookřála,bylo pro něho potěšením obejmout ji několikrát denně. Matka očividně ožila a během několika dnů byla zase zdravá a plná síly.

Zpráva o Evině uzdravení se rychle rozlétla po celé vesnici. Všichni se začali chodit ptát, jak je možné, že se Eva tak rychle uzdravila. Tomáš všem vyprávěl o mudrci, o balzámu na duši, o tom, jaké to bylo, když ho mudrc objal. A protože byl přesvědčen, že každý má nějakou byť jen maličkou bolístku na duši, každého obejmul. Všem také vysvětlil, že ten balzám na duši máme každý v sobě a záleží jen na nás, jestli budeme ochotni jej dát. Má však tu kouzelnou vlastnost, že čím víc jej dáváme, tím víc jej máme.

Život šel dál. Otec a syn žili vedle sebe ve stavení jako dva cizí lidé. Tomáš otce respektoval, choval se k němu uctivě, ale to, co cítil k matce, ve vztahu k otci chybělo.

Až se jednoho dne stalo, že onemocněl otec Adam. Tomáš se rozhodl, že otci pomůže. Překonal rozpaky, které cítil a otce několikrát objal. Očekával, že se otec začne uzdravovat, ale tomu bylo stále hůř a hůř.

A tak se Tomáš vydal znovu do hor na známé místo, kde se poprvé setkal s mudrcem. Když došel na místo, posadil se, přemýšlel o svém životě a začal prosit o pomoc. Mudrc se objevil za krátkou chvíli. Chlapec mu začal s úzkostí v hlase vyprávět, že objetí asi ztratilo svou kouzelnou moc, protože otec churaví stále víc a víc.

Mudrc se zamyslel a povídá: „Podívej se.“ A při tom podal Tomášovi dalekohled. Když se mladík podíval dalekohledem, uviděl svůj domov a sám sebe v okamžiku, kdy objímá svého otce. S otázkou v očích se otočil na mudrce.

Podívej se znovu.“ řekl mudrc.

Chlapec poslechl a znovu uviděl sám sebe, ale tentokrát v okamžiku, kdy objímá matku. A najednou vidí, že kolem obou dvou září takové zvláštní krásné světlo. A i když se od sebe vzdálili, zářil každý z nich dál.

Co to je to krásné světlo?“ obrátil se mladík na mudrce.

Víš, právě tato záře dává objetí jeho léčivou moc. Pouhým okem však není vidět. Objetí, to je jen fyzický pohyb, obyčejné gesto, ale to, co je důležité, je stav tvého srdce v okamžiku objetí. Balzám na duši můžeš předat objetím, pohlazením, nebo jen pohledem do očí.“

Ale co to znamená stav srdce, jaký stav srdce je důležitý? Prozraď mi to, moudrý muži.“ Prosí mladík.

To musí každý poznat sám.“ Odpověděl stařec. „Poslouchej své srdce a nauč se myslet srdcem. Dívej se lidem do očí, protože srdcem a pohledem očí se vyjádří víc než pouhými slovy.......

10.03.2012 22:02:04 | Autor: copy | 0 komentářů | stálý odkaz



úplně všem...:-))

..pár díků...

(více)
23.11.2011 00:45:00 | Autor: M | 1 komentářů | stálý odkaz


ani nevím..

Opravdu ani nevím jak tento článek nazvat..mísí se ve mě tisíce pocitů..radost..smích..podzim..krása..únava..barvy..tak si možná někdo ten správný název najde sám..i když krásné věci je zbytečné nazývat..

Ani by jsem nečekala..že z tak naprosto triviální věci jako je procházka načerpám tolik pocitů..Každý z nás to máme jinak..znáte asi ten pocit ..když se Vám zdá..že Vaše hlava je tak plná myšlenek..že každou chvílí musí zákonitě rupnout..Tak s tímhle šíleným stavem jsem se dnes ráno probudila..měla jsem pocit..že se mi už do té mé hlavy prostě nemůže nic vejít..že je prostě už tak přeplněná..že jakákoliv nová informace padne vniveč..pakliže jí nějak neuvolním..tak tak jsem byla schopna nějakým způsobem dát dohromady dnešní oběd a pokusila se ustát komunikaci se svým synem..Ten má už dost svých zálib..tudíž se dopoledne dalo nějak zvládnout..dostal volné odpoledne..další pyskování bych už nedala...:-))))))))))))))...A ted se naskytla otázka..co teda budu dělat sama se sebou..párkrát jsem se prošla po bytě a stále a stále na mě útočily stejné myšlenky..rázem jsem věděla co dělat..v první řadě..vypnout mobil..a už letěl do rohu..popadla jsem první džíny..které se válely někdě v pokoji..triko..mykču..bundu kolem pasu..na uši sluchátka..tenisky..cíga jsem si do kapsy nezapoměla dát)))...a tradá..už jsem byla venku..Bydlím na krásném místě..sice skoro centrum..dalo by se říci..ale..kolem sebe mám mnoho zeleně a krásnou přírodu..a tak jsem si to namířila stezkou..o které jsem ani nevěděla kudy a kam pořádně vede..po pár metrech..které jsem sjela krpálem po zadku na mě taková babička z poza plotu z okna volá- paní..tady je konec..dál cesta nevede..musíte se vrátit...Uff...milá babička..smála se v tom okýnku a já na ní..prohodily jsme pár slov a já lezla ten šílenej kopec zpátky nahoru..a už jsem měla kolem pasu i mykču jaký mi bylo vedro...:-))))....říkám si..jsi tak pitomá..upaluj cestou kterou znáš a už nikam neodbočuj...hmm..docela votrava..ale co..tak jdu..Nasadila jsem si na uši sluchátka se svou oblíbenou hudbou a mažu..šla jsem touhle cestou už několikrát..ale nikdy né sama..nikdy né jen se svými myšlenkami..ted cítím..že jsem vlastně nikdy něšla touhle nádhernou cestou vědomě..vždy jsem jen proletěla s dcerou..nebo se ségrou..s někým..to je fuk..ale nikdy né sama...a v tom je ta krása..kterou jsem dnes okusila a chci život takhle cítit i dál...

Asi po dvaceti minutách chůze se ve mě cosi zlomilo..začali mi vadit na uších sluchátka s hudbou..kterou poslouchám ráda..chtěla jsem slyšet život..tu nevídanou krásu..kterou jsem procházela..chtěla jsem jí slyšet...a dá se to vůbec..??..ano dá...když chcete..já to nevěděla..ale uslyšíte ji..:-)))))..mám ten pocit..že jsem se dokázala s ní i krásně zžít..Stromy s napůl spadanými listy..po kterých jsem šlapala a vydávalo to tak hezky šustivé zvuky..zbytky šípků na keřích..Hned jsem si vzpoměla..když jsem byla malá holka..pletly jsme si z nich korálky a byly jsme jak princezny..Na stromu kaštanu..ještě v koruně hodně vysoko se schovávalo pár kaštánků..zkoušela jsem zatřást větvemi..co kdyby mi náhodou spadli..a zrovna tři..kouzelné..a je fuk..že to nebyly oříšky..já v tu chvíli věřila..že i kaštánky umí být kouzelné..:-)))..připadala jsem si jak v pohádce..tisíce barev kolem sebe..miliony lístečků spadaných a já je sbírala..ty největší..a začala plést do sebe..jeden..druhý..dvacátý...prostě jsem si pletla draka..jak jsme tomu kdysi říkavali...myslím..že můj dráček byl doooost dlouhý a tak si pletu a čučím kolem sebe a slyším štěkot pejsků..Procházela jsem zrovna kolem cvičiště pro slepce a oni se mého dráčka..kterého jsem vláčela za sebou lekli..no a já jich také..seběhli se asi čtyři..docela velcí k plotu..štěkali a štěkali..milý zrovna nebyli..Pro moje štěstí přiběhli i cvičitelé..dva chlápci a taková droboučká holčina..Vůbec jsem nechápala..čemu se smějí..než mi došlo..že teda mě..prý jsem měla oči vytřeštěné a kamenou tvář..Psíci se utišili a my jsme se dali do řeči..pozvali mě do areálu a já mohla být chvilinku přítomná tak náročnému výcviku..samozřejmě..že dráček šel se mnou..jen jsem ho trochu smotala..:-))))..moc milý zážitek..se čtyřmi pejsky..ze kterých šel vážně strach..jsem se povalovala po zemi a mazlila se s nimi..i ted když o tom píši..ten pocit hřeje..Nechtěla jsem dlouho zdržovat..rozloučila se a šla dál...cestou kolem silnice..stále do kopce..kolem staré továrny..opuštěné..Má vysoké zdi..sotva se dá vyskočit a něco vidět..ty zdi jsou hodně staré..jen kdyby promluvili..A také ano..skoro na konci té továrny je poslední kus zdi...Už je to hooodně dávno..dceři je 21 let..když jí bylo 9let..bydleli jsme nedaleko a tudy jsme spolu jednou šli..Na ten poslední kus zdi jsme kamínkem vyryly M a S..a to celé do srdíčka..A zdi promluvili..já tam ten náš škrábanec našla..skoro jakoby se nezměnil..skoro jako by vůbec neuběhlo tolik let..živě jsem viděla Claudinku jak tam stojí s tou růžovou čepičkou..bez předních zoubků..a říká mi..tak mamko..to tady zůstane navždycky..Nevím jestli navždycky..ale do dnes ano..:-)..já tam stála jak opařená..s tím dráčkem v ruce a dívala se...Dívala se tak dlouho..než se mi začali písmenka mlžit a já si uvědomila..že nechci plakat..ale smát se..Smát se..jak je krásné žít..jaký je to dar...vychovat své dítě..jak krásné jsou vzpomínky..jak nádherné je..tady být..:-)))

(více)
13.11.2011 22:27:12 | Autor: M | 4 komentářů | stálý odkaz


krásné...

 

Naslouchat tekoucí vodě uklidňuje uši...

Hledět na zelené stromy a rostliny uklidňuje oči...

Jíst potravu.. která je čerstvá.. uklidňuje žaludek...

Cítit vůně přírody uklidňuje smysly...

Dotýkat se měkkého a jemného uklidňuje nervy... 

 

Choď s holí na přírodní místa...

vnímej svůj dech dole v podbřišku..

seď bez zájmu o svět..

existuj jako vítr.. který se prohání nad zemí...

 

Vše pak bude volné a snadné a i kdyby hora

spadla na tvůj nárt.. nevšimneš si toho...

 

09.11.2011 23:29:23 | Autor: nevím..četla jsem.. | 1 komentářů | stálý odkaz



3krát ANO...

..člověk by měl být vyrovnaný statečný a moudrý...

--------------------------------------------------------------------

..vyrovnaný..aby se dokázal smířit s věcmi..které nemůže změnit..

..statečný..aby měl odvahu měnit to..co měnit může..

..moudrý..aby dokázal rozpoznat..co změnit může a co nikoliv..

04.11.2011 22:56:40 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


ruce..:-))))

 
(více)
02.11.2011 22:36:00 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


krása vůně..

(více)
01.11.2011 21:53:40 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


dobrá rada...

..

..díky za každé nové ráno s prima přáteli..

 

(více)
19.10.2011 17:24:23 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


místo-X

(více)
14.10.2011 00:51:48 | Autor: M-zd | 0 komentářů | stálý odkaz


přesně tak.....

(více)
13.10.2011 00:27:31 | Autor: Bernhard Moestl | 0 komentářů | stálý odkaz


myšlenka přátelství...

..včera jsem četla nádhernou myšlenku o přátelství...

..toto je její uryvek..

(více)
01.03.2011 22:15:19 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


jistota...?????

(více)
17.02.2011 00:44:59 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


bohyně

(více)
05.01.2011 23:29:56 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


neskutečné...:-(

..tohle jsem sem musela dát..trvalo mi dost dlouho..něž jsem si uvědomila..že jde o skutečnost..že prostě nesním...:-(...

(více)
20.12.2010 20:40:06 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


větvičky..

(více)
05.12.2010 22:31:51 | Autor: M | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se